Z konce osmdesátých let se dochovalo několik živých nahrávek, kapela se stala po absolvování přehrávek členem Svazu lidových hudebníků a získala statut poloprofesionálů se mzdou 30 Kčs na osobu za hodinu produkce plus příplatek vedoucího souboru. Roku 1986 absolvovali vojenskou službu i Miro s Lubošem a právě v Olomouci u vojenského útvaru proběhlo poslední vystoupení pod hlavičkou Cizinci IV. Na podzim pak skupina jedenkrát vystoupila jako "Jan Mixa", několik týdnů existovala jako "Manšestr" a 18. prosince 1986 vstoupila na scénu poprvé jako HUMBUK. Největší rozmach nastal v koncem osmdesátých let, kdy kapela spolupracovala s folkovým sdružením Krychle pod ideologickým vedením Milana Jablonského. V letech 1988 a 1989 konečně splnila svou misi a dvakrát po sobě zvítězila v soutěži Písně dlouhejch cest, kvůli které před více než deseti lety vznikla. V roce 1989 ještě získala první cenu v soutěži Věnec buřtů v kytaře. Na festivalu v Jistebnici, kde vystupoval Humbuk jako čestný host, se do sestavy sám vložil bluesový básník z kladenska Karel Pazderka a jeho foukací harmoniky nějakou dobu zdobily kapelní tvorbu, včetně alba Zastav svět a pusť mě ven. Album bylo natočeno po revoluci v roce 1991, neboli hned, jak to šlo, ale když už to téměř nikoho nezajímalo...
Od té doby udržuje kapelu při životě především zájem MFF UK, což obnáší pravidelné účinkování na Přípravných soustředěních v Albeři u Jindřichova Hradce při besedách s děkanem, tradiční vánoční koncerty v Karlíně, pořádané nepřetržitě od roku 1984, a další fakultní akce. Díky Matfyzu spatřilo světlo světa i druhé album Setkání po letech, natočené živě na malé scéně Divadla na Vinohradech v roce 1998. Po odchodu Karla Pazderky se sestava scvrkla na Carryho, Luboše a Mira, ale navrátila se do ní Blanka. V této podobě přežila prakticky po celá devadesátá léta. Roku 2005 angažoval Humbuk vynikajícího bubeníka Aleše Zimolku jako záskok na natáčení v Hudebním studiu Smečky. Záskokem byl Aleš zaskočen natolik, že setrval v sestavě až do roku 2011, kdy od něj příslovečné pádlo převzal současný, a věřme, že i budoucí mistr rytmů (rytmistr) Jícha. V témže roce ještě s Alešem a několika hosty natočila kapela studiové album s Carrym zhudebněnými texty jeho dcery Míši Keroušové, melodramatický příběh Pouť nešťastný Kláry. A přejeli dispečera ...