Cizinci IV zahájili svou činnost v obsazení Pavel Kerouš (zpěv, sólová kytara), Luboš Pick (zpěv, doprovodná kytara), Jan Šilhán (banjo) a Michal Korec (bicí nástroje).
Poté, kdy odešel Honza Šilhán, přijala kapela na inzerát dva opravdové muzikanty. Jedním byl školený kytarista Jirka Zápotocký, zvaný přirozeně Tonda, který nahradil Honzu u pětistrunného banja. Druhým příchozím byl Jirka Štika, s nímž v kapele poprvé zazněly basové linky, konkrétně kontrabas, jehož stěhování přineslo majiteli přezdívku Mezek. V této sestavě poprvé postoupili Cizinci do semifinále Písní dlouhejch cest. Špatná zkoušková morálka však časem přiměla Tondu a Mezka k odchodu z kapely a socialistická povinnost zas Carryho k nástupu dvouleté vojenské služby. Současně kapelu opustil bubeník Michal Korec.
Během vojny vystupoval Carry s tříčlennou skupinou Umyvadlo, která kromě účasti ve finále soutěže ASUT (Armádní soutěž umělecké tvořivosti) koncertovala pro civilní obyvatelstvo s částečně "cizineckým" repertoirem. Cizince samotné udržoval v chodu Luboš. Počátkem roku 1982 Luboš kooptoval do kapely spolužáka z matfyzu Jirku "Košíka" Kopačku, který zanedlouho přivedl a do kapely prosadil přes úvodní Lubošovy protesty (žádná filosofka do kapely) svou kamarádku Blanku, tehdy Novákovou, dnes Živnou. Ta, na rozdíl od Košíka, setrvala v kapele až do roku 2015. V letech 1982-1983 skupina vystupovala jako trio, tedy Luboš (kytara, zpěv), Blanka (zpěv) a Košík, který střídal druhou kytaru a první piano. V této sestavě počátkem roku 1983 podruhé skupina postoupila do semifinále PDC, ale opět jen tam.
V roce 1983 absolvovali Cizinci IV, společně s matfyzáckou divadelní společností Lipany, druhou tour po chmelových brigádách ve složení Carry, Luboš a Blanka a kromě písní ve stylu tria Peter, Paul & Mary se do jevištního projevu vmísila politická satira. V té době prošly sestavou i další zpěvačky, vesměs objekty Lubošových citů. V životě skupiny, narozdíl od života Lubošova, zanechaly víceméně epizodní stopy. V prosinci 1983 se uskutečnil památný výlet za Carrym do plzeňských kasáren. Tato akce měla pro kapelu převratné důsledky, neboť nejen, že zde byl napsán hit Toulky divočinou a rozepsán další hit Nastyd', ale hlavně se této akce zúčastnil také Mirko Rokyta. Ten se po Carryho návratu z vojny na jaře 1984 natrvalo zařadil do sestavy a jeho piano dodává kapele charakteristický zvuk dodnes. Z armády si Carry přivedl do kapely bubeníka Ilju Petříka. Další posilou byl baskytarista Jaroušek Rychtář, držitel tzv. modré knížky, průkazu občanů nezpůsobilých výkonu vojenské služby. V této sestavě (Carry, Luboš, Miro, Blanka, Jaroušek a Ilja) začala kapela intenzivněji vystupovat a repertoir se programově obohacoval humorem. Tuto relativně plodnou éru přerušila až vojenská povinnost Luboše a Mira v říjnu 1985.